Pivní lázně dnes působí jako moderní wellness trend, jako originální tip na výlet nebo dárek k narozeninám. Ve skutečnosti ale jde o tradici s překvapivě hlubokými historickými kořeny. Cesta od prvních koupelí v pivním moku ke dnešnímu modernímu pivnímu spa je přitom plná zajímavých zvratů, dlouhých odmlček a nečekaných návratů.
Lázeňství jako takové bylo provozováno již před čtyřmi tisíci lety v Indii. Také staří Egypťané a Číňané využívali hojně blahodárných účinků teplých lázeňských pramenů. Pivo jako přísada do koupelí je přitom ještě starší záležitostí.
Předpokládá se, že metodu přípravy piva objevili staří Sumerové, kteří již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem pěstovali obilí, a zřejmě při jeho špatném skladování v hliněných nádobách, do nichž natekla voda, narazili na princip kvašení, jehož výsledkem byl nápoj s příjemnou omamnou chutí.
Z dostupných obilovin vařili pivo Germáni, Keltové, Slované a jiné národy, v podstatě v místech, kde nebylo rozšířeno pěstování vinné révy. Obecně se pivo vařilo nejen z ječmene, ale i z pšenice, ovsa, špaldy, prosa a žita. V evropských podmínkách, především na severu Evropy, bylo pivo nejrozšířenějším a nejlevnějším alkoholickým nápojem se snadnou a rychlou výrobou.
Klíčovým momentem v historii pivních lázní byl okamžik, kdy se do vaření piva začal přidávat chmel, protože právě on je dnes považován za jednu z nejdůležitějších složek celé procedury.
První písemně dochovanou zmínku o dochucování piva chmelem najdeme z roku 768, v listině franckého krále Pipina III. Krátkého. Zde je prvně datováno použití chmele coby ingredience pro dochucení piva. Jelikož chmel je nezbytnou součástí pivní lázně, je zřejmé, že klasické pivní koupele mohou mít své kořeny až po tomto datu.
Je ale důležité dodat, že chmel jako konzervant pro uchování piva se začal skutečně používat od konce 8. století v některých evropských klášterech, ale širšího použití v pivovarnictví, například v Německu, dosáhl až za několik století.
Po středověkém a raně novověkém rozkvětu se pivní wellness na dlouhou dobu vytratilo z povědomí. Historická linie pivních lázní je po dalších staletí jen málo zřetelná, až se téměř ztrácí.
Skutečný moderní návrat přišel teprve na sklonku dvacátého století. Svůj návrat zažívá až v roce 1997 v malém klášterním pivovaru v braniborském Neuzelle. Novodobé pivní lázně tedy vznikly na konci 20. století v pivovaru Klosterbrauerei Neuzelle v Německu. Od té doby se pivní procedury začaly používat po celém světě.
Po otevření prvních lázní v Chodové Plané následoval rychlý rozmach po celé zemi. Velký vliv na zvýšení popularity mají zejména provozovatelé malých privátních pivovarů, kteří zakládají pivní lázně jako součást nabídky svých služeb. Často jsou pivní koupele vyhledávány tzv. pivními turisty.
Česká republika je pro pivní koupele zemí zaslíbenou. Důvodem je přirozené propojení s dlouhou pivovarskou tradicí, vysoká kvalita tuzemského chmele a silná kultura spojena s konzumací a výrobou piva.
Jedněmi nejmodernějších pivních lázní v České republice jsou Pivní lázně Bernard , které se nachází v překrásném historickém centru Prahy.
Pivní lázně Bernard navazují na českou tradici pivních lázní, která se za necelé dvě dekády od stala nedílnou součástí tuzemského wellness průmyslu.
Srdcem celého zážitku jsou prvotřídní suroviny. Místo běžného piva se do koupelí používá speciální, na míru připravená směs obohacená o aktivní pivovarské složky v optimálním poměru.
Ideální doplnit hřejivou koupel o profesionální masáž . Teplo z lázně svaly nejprve skvěle uvolní a prokrví, díky čemuž je následná masáž mnohem efektivnější a dokáže jít hlouběji do tkání.
Dopřejte si zasloužený odpočinek, zažijte tuto jedinečnou českou tradici na vlastní kůži a rezervujte si svůj termín nebo potěšte své blízké zakoupením dárkového poukazu na našich webových stránkách.
Lázně jako takové byly provozovány před 4 tisíci lety v Indii. Blahodárné účinky, které má lázeňství na lidský organismus znali i staří Číňané a Egypťané. Historie výroby piva sahá až do 7. tisíciletí před n.l., kdy pivo, zřejmě omylem, objevili staří Sumerové. Vypěstované obilí špatně uskladnili a tím byl vynalezen princip kvašení.
Spojení piva a lázní je oficiálně známo z dob středověku, kdy bylo z pramenů zjištěno tehdejší vědění o blahodárných účincích koupání se v pivu. Již v této době objevili preventivní účinky pivních lázní a pivních koupelí.
Historie výroby piva sahá do 7. tisíciletí před naším letopočtem, kdy pivo, tak trochu omylem, objevili staří Sumerové. Právě metoda výroby piva započala ve špatném skladování obilí, které pěstovali. Obilí bylo skladováno v hliněných nádobách, do kterých natekla voda a tím byl objeven princip kvašení.
Průběh výroby se po staletí nezměnil - vše začíná mletím sladu a následným vařením piva. Mladina se posléze ochladí a použijí se vyprodukované kvasnice a následně probíhá hlavní kvašení. Tento pivní polotovar se uloží do pivních tanků, kde pivo leží a zraje. Po ležení a zrání piva následuje křemelinová a mikrobiologická filtrace. Zde už všichni milovníci piva jásají, neboť po těchto procedurách se pivo stáčí a expeduje se.